Patnáct delších povídek inspirovaných příběhy, které jsou svědectvím o životě, myšlení, citech a pošetilostech současníků. Jsou, navzdory korektní a přecitlivělé době, nekorektní až drsné, což odpovídá naší nepolepšitelné přirozenosti. Jejich hrdinové se snaží získat si větší svobodu, respekt nebo si nahrabat, jsou zaujati touhou po úspěchu a uznání nebo posedlí sexem, bývají oklamáni, podvedeni, čelí manipulacím, hlásí se k feminismu nebo se proti němu vymezují. Jsou psané svěžím a bohatým jazykem, který čtenáři u Věry Noskové oceňují, a převládá v nich sarkastický a ironický tón, pod nímž lze vycítit soucit autorky s postavami. ---------------------------- Ivo Šmoldas se po přečtení rukopisu vyjádřil takto: Zastánci toho, čemu se za oceánem počalo říkat korektnost, žijí v představě, že nazveme-li cos drsného slovem ladně hladivým, obrousíme tak i označovanou skutečnost samu. Věří vlastně v magii. Lhát si takto do kapsy Věra Nosková ve zvyku věru nemá. Spíše má nos na to, jak tít do živého, jak volit slova přiléhavá, a tedy hrotnatá, zježená i kosmatá, a výrazivo nikoli obroušené, nýbrž vybroušené – přesně a doostra. I tohle je zřejmá magie, nečiní však ze slov úhlednou zástěrku, alébrž nástroj podobný skalpelu či endoskopu. A tak si ctěný čtenář autorčiných povídek může být jist, že si užije barvitosti, humoru, vtipu i sarkasmu, zásahů do černého i do vlastních řad, jakož i pochybností a osvěžující skepse. Neboť život se, jak známo, s nikým nemazlí, a už vůbec není korektní… Ivo Šmoldas
