Země Světa - Španělsko Památky UNESCO 2

Córdoba představuje nejen slavnou římskou a maurskou minulost, ale také estetické vjemy. Málokoho nechá chladným. S mešitou/katedrálou a uličkami juderíe jsme se už seznámili. Ale stačili jste nakouknout do kouzelných patií? Že vám tohle slovo nic neříká? Nevadí, brzy je zařadíte do slovníku a až se do Andalusie vydáte, už budete vědět, o čem je řeč. Toho, kdo tam již byl, možná překvapí, jak došlo v roce 2012 k zápisu do seznamu Nehmotného kulturního dědictví lidstva. Pojďme tedy společně nahlédnout do tajemství córdobských patií...

Upozornit na všechny kostely, kláštery, paláce a další památky Salamanky v jednom článku představuje téměř nesplnitelný úkol. Památek je mnoho a téměř všechny jsou významné, ať už svou architekturou nebo působením nějaké významné osobnosti. Salamanca má totiž díky věhlasné univerzitě a veličinám, které prošly jejím aulami, také svůj nepominutelný duchovní rozměr. Unikátní architektura ve spojení s neuchopitelnou atmosférou činí ze Salamanky město naprosto výjimečné, „srdce a jádro španělské kultury,“ jak prohlásil americký spisovatel James A. Michener...

Jak je možné, že krajina zničená člověkem je zapsaná na seznamu Světového dědictví UNESCO, a to již od roku 1997? Posuzování, zda tuto kulturní krajinu na seznam zapsat či nikoli, nebylo jednoduché. Proti zápisu se tehdy postavilo Thajsko s tím, že výsledek ničení přírody lidskou činností nemůže na seznamu figurovat. Převážily však názory mluvící ve prospěch zápisu, které aktivně zastávalo třeba Finsko a Německo. A tak ji tu máme: ojedinělou, rozeklanou, bizarní kulturní krajinu Las Médulas vzniklou následkem lidského kořistění na přírodě, dnes působivou, divokou a nádhernou. Může být i jakýmsi mementem...

Výš než většina českých rozhleden leží v 1143 metrech nad mořem město Ávila. Nevyčnívá však na kopci, ale rozkládá se na širé kastilské mesetě, a tak vám jeho nadmořská výška ani nepřijde – pokud tam však nejste v zimě a nefučí ledový vichr z pohoří Gredos, které městu tvoří mohutnou kulisu fascinující nejen filmaře...

Ještě jste o tomto španělském městě neslyšeli? Nebo slyšeli, ale moc o něm nevíte? Není divu. Většina turistů navštěvuje ve Španělsku Barcelonu, Madrid, Toledo, Córdobu, Sevillu či Granadu. Ale i Cuenca nabízí věci jinde nevídané. Ne náhodou je již od roku 1996 zapsána na seznamu Světového dědictví UNESCO. Z Madridu jsou to do Cuenky necelé dvě hodiny cesty autem na jihovýchod. Neřídíte? Nevadí, z Madridu tam jezdí rychlovlak...

Co je pro někoho nesnesitelné či nepochopitelné, je pro druhého člověka přirozené a jasné. Takové jsou slavnosti fallas ve Valencii. Petardy, hustý dým, spousta kouře a davy lidí na ulici ve dne i v noci. Ve španělských slavnostech se odráží nespoutané a bláznivé veselí dané prchavostí života, kterou jako by si Španělé neustále uvědomovali. Vyrobit, radovat se a spálit, tak by se jednoduše dal yjádřit princip valencijských fallas, které jsou na seznamu Nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO zapsány od roku 2016...

Valencie považuje samu sebe za město budoucnosti. Přestože její kořeny sahají k iberským dobám a nacházelo se zde významné římské osídlení, přestože prvního rozmachu se dočkala za muslimské nadvlády, za minulostí se moc neohlíží. Snad proto právě zde vzniklo futuristické Město umění a vědy světově proslulého architekta Santiaga Calatravy. Jako by tím chtěla Valencie ukázat jiným městům, že nemusí těžit ze své minulé slávy spadající do 15. a 16. stol., kdy zažívala svůj „zlatý věk“ související s rozvojem obchodu a peněžnictví. Její zápis v seznamu Světového dědictví ale právě tuto dobu připomíná...

Cisterciácký klášter v katalánském Pobletu (provincie Tarragona) se dostal na seznam Světového dědictví UNESCO v roce 1991. Stejně jako další čtyři španělské kláštery na tomto seznamu nese přívlastek „královský“, neboť u vzniku každého z nich stál některý z panovníků...

Prší. Spíše než lehkým a častým galicijským deštíkem chirimiri mě Lugo vítá silným deštěm. Je už podvečer, smráká se, rozsvěcejí se první pouliční světla. Nic zvláštního, když tu se najednou cosi zablýskne. Jako očarovaná se zastavuji a dívám na změť všech možných hnědých a šedivých odstínů, které si lze vůbec představit. Barvy žuly, pískovce a břidlice. Před sebou mám impozantní hradby Luga. Není to ale jejich rozměr či stáří, co mě tak oslňuje, nýbrž barva břidlice, díky které se hradby i město slévají do jedné hmoty. Středověký titan, řekl by možná Frank Gehry, který tento novodobý materiál použil na mnoha moderních budovách ve Španělsku. Šedivá břidlice se zlatavými odlesky je základním kamenem v galicijské zemi a pohled na ni se nikdy neomrzí...

Půvabné a útulné město Cáceres, s historickým jádrem obehnaným hradbami a dýchající dávnými dobami, má trochu smůlu, že leží až na okraji Španělska, téměř u portugalských hranic, v autonomní oblasti Extremadura, a proto je tam odevšad daleko. Pyšní se totiž krásně zachovalým a ničím nenarušeným centrem plným gotických a zejména renesančních kostelů, klášterů a paláců. Své návštěvníky, kterých zatím ještě není tolik, aby narušovali jeho jedinečnou atmosféru, obdaří neočekávanými dojmy...

Jen málokdy byl návrh na zařazení určité památky na seznam Světového dědictví UNESCO přijat tak jednoznačně, jak tomu bylo roku 2009 v případě nejstaršího funkčního majáku na světě. Na římských základech fungují dnes elektronické systémy vysílající signály pro blížící se lodě a stejně jako kdysi chrání maják lodě před ztroskotáním u pobřeží severní Galicie plného nebezpečných útesů omývaných divokým Atlantikem...